
Vůz řady WR851
Základní informace
Čtyřnápravový vůz 2. třídy s jídelním oddílem (50 míst k sezení), kuchyní s postranní chodbou o hmotnosti 46 t s maximální rychlostí 140 km/h (interval 88-41) případně 160 km/h (interval 88-80). Výroba probíhala roku 1976 v německé vagónce VEB Waggonbau Bautzen pro tehdejší Československé státní dráhy (nyní České dráhy).
Technické informace
Vůz odpovídá normě UIC-Y a má přidělen režim RIC. Délka vozu přes nárazníky dosahuje 24,5 m a vzdálenost mezi otočnými čepy činí 17,2 m. Vůz je vybaven samočinnou tlakovou brzdou Dako s režimem brzdění P a R. Pojezd je tvořen podvozky Görlitz V s brzdovými špalíky. Nástupní dveře jsou otočně skládacího typu bez CZD a blokováním za jízdy. Čelní dveře jsou ručně posuvné a dvoudílné. Jeden z představků nemá nástupní dveře. Ve voze lze nalézt vodní hospodářství k zásobování vozu teplou, studenou a pitnou vodou, 4 chladničkami, mrazničkou, dvěma sporáky na plyn propan-butan a také sprchu. Vytápění vozu je teplovodní s elektrickým ohřívačem vzduchu a teplovzdušným větracím zařízením s automatickou regulací teploty vzduchu. Větrání vozu je zajištěno střešními větrači, teplovzdušným větracím zařízením a elektrickými ventilátory.
Provoz a zajímavosti
Vozy přešly v roce 2003 pod index 851 z indexu 811 z důvodu odebrání režimu RIC (absence CZD a blokování dveří za jízdy). V průběhu jejich provozu ve 21. století, který se již blížil ke konci, byla vozům zvýšena rychlost na 160 km/h (byly přitom přesunuty pod interval 50 54 88-80), to mělo za následek přehřívání brzd, což bylo zjištěné údajným výzkumem v Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice.
Informace o základním modelu
Stav dokončení:
90 %
Verze:
0.9
Dostupné nátěry:




Vysvětlivky
HN - Hybridní Najbrt (X. verze), narušený nátěrový koncept
NN - Nový Najbrt (3. verze), Aleš Najbrt
SN2 - Starý Najbrt (2. verze), Aleš Najbrt
SN1 - Starý Najbrt (1. verze), Aleš Najbrt
ČD - standard, Igor Chovanec
ČSD - standard
BKI - Blonski, Daniel Blonski
ZSSK - standard
ŽSR - standard



