Vůz řady Bee243
Základní informace
Čtyřnápravový vůz 2. třídy s 10 oddíly (80 míst k sezení) s postranní chodbou o hmotnosti 39 t s maximální rychlostí 140 km/h. Výroba probíhala v letech 1984 v německé vagónce VEB Waggonbau Bautzen pro tehdejší Československé státní dráhy (nyní České dráhy).
Technické informace
Vůz odpovídá normě UIC-Y a má přidělen režim RIC. Délka vozu přes nárazníky dosahuje 24,5 m a vzdálenost mezi otočnými čepy činí 17,2 m. Vůz je vybaven samočinnou tlakovou brzdou Dako s režimy brzdění P a R. Pojezd je tvořen podvozky Görlitz Va s brzdovými špalíky. Nástupní dveře jsou otočně skládacího typu vybaveny CZD a blokováním za jízdy. Čelní dveře jsou ručně posuvné a dvoudílné. V interiéru se nacházejí na každém představku 1 toaleta a 1 umývárna. Vytápění vozu je teplovzdušné s parním a elektrickým ohřívačem vzduchu s automatickou regulací teploty vzduchu a ruční regulací v jednotlivých oddílech pro cestující. Větrání vozu je zajištěno střešními větrači a pomocí vytápěcí soustavy bez ohřevu vzduchu.
Provoz a zajímavosti
Jedná se o 8 vozů původně řady B249, konkrétního číselného pořadí 883-890, které byly při výrobě zkušebně vybaveny centrálním zdrojem energie (CZE) místo alternátoru. V roce 2003 proběhla úprava těchto vozů v KOS Krnov za účelem snížit počet míst k sezení odstraněním prostředních opěrek hlavy. Jednalo se pouze tak o kosmetickou úpravu, která splnila podmínky provozu v Rakouskou, pro který byly tyto vozy zamýšleny. Současně byly i přečalouněny sedačky. Dále bylo označení vozu změněno na Bee243.
Informace o základním modelu
Stav dokončení:
100 %
Verze:
1.5
Dostupné nátěry:
Vysvětlivky
HN - Hybridní Najbrt (X. verze), narušený nátěrový koncept
NN - Nový Najbrt (3. verze), Aleš Najbrt
SN2 - Starý Najbrt (2. verze), Aleš Najbrt
SN1 - Starý Najbrt (1. verze), Aleš Najbrt
ČD - standard, Igor Chovanec
ČSD - standard
BKI - Blonski, Daniel Blonski
ZSSK - standard
ŽSR - standard
