Vůz řady B250
Základní informace
Čtyřnápravový vůz 2. třídy s 10 oddíly (80 míst k sezení) a postranní chodbou o hmotnosti 39 t s maximální konstrukční rychlostí 160 km/h. Výroba probíhala v letech 1965 až 1968 (interval 20-80, původní maximální provozní rychlost 160 km/h), 1969 až 1971 (interval 20-10, maximální provozní rychlost 120 km/h), 1969 až 1971 (interval 20-40, maximální provozní rychlost 140 km/h) a 1972 až 1973 (interval 20-41, maximální provozní rychlost 140 km/h) v německé vagónce VEB Waggonbau Bautzen pro tehdejší Československé státní dráhy (nyní České dráhy).
Technické informace
Vozy odpovídají normě UIC-Y. Délka přes nárazníky dosahuje 24,5 m a vzdálenost mezi otočnými čepy činí 17,2 m. Vůz je vybaven samočinnou tlakovou brzdou Dako s režimy brzdění P a R. Pojezd je tvořen podvozky Görlitz V s brzdovými špalíky. Nástupní dveře jsou otočně skládacího typu. Čelní dveře jsou ručně posuvné a dvoudílné. V interiéru se nacházejí na každém představku 1 toaleta a 1 umývárna. Vytápění vozu je parní a odporové tvořené topnými články umístěnými v jednotlivých oddílech, na chodbičce i na představcích. Větrání vozu je zajištěno střešními větrači.
Provoz a zajímavosti
Série vozů s intervalem 20-80 byla po dodání provozována rychlostí 160 km/h, ta byla snížena v 70. letech na 140 km/h kvůli požadavku na zábrzdnou vzdálenost 1000 m. Vozy vyrobené na počátku 70. let měly interval 20-10 a byly dodané s maximální provozní rychlostí 140 km/h. Kvůli problémům s dobíjením baterií byla rychlost snížena na 120 km/h. Po roce 2000 byly zpětně upraveny pro rychlost 140 km/h. Vozy 20-41 080 až 089 bylo spolu s pár vozy řady ABa (AB350) a DFa (DPost954) vybaveny elektropneumatickou brzdou a v GVD 1978/79 byly testovány na rychlících z Prahy do Českých Budějovic. Byly odlišeny podélným žlutým pruhem na skříni. Během provozu se vozy vyskytovaly prakticky po celé republice, setkat se s nimi šlo mimo jiné i na rychlíku „Nisa“ z Liberce do Brna či „Šumava“ z Volar do Prahy, na lince z Brna do Ostravy, poslední léta provozu strávily jako náhrady a posily. Vyřazovány byly postupně kolem roku 2010, pravděpodobně posledním dochovaným kusem v ČR je vůz B250 20-80 224-9 v majetku NTM (Národní technické muzeum).
Informace o základním modelu
Stav dokončení:
100 %
Verze:
1.0
Dostupné nátěry:
Vysvětlivky
HN - Hybridní Najbrt (X. verze), narušený nátěrový koncept
NN - Nový Najbrt (3. verze), Aleš Najbrt
SN2 - Starý Najbrt (2. verze), Aleš Najbrt
SN1 - Starý Najbrt (1. verze), Aleš Najbrt
ČD - standard, Igor Chovanec
ČSD - standard
BKI - Blonski, Daniel Blonski
ZSSK - standard
ŽSR - standard
