
Vůz řady AB350
Základní informace
Čtyřnápravový kombinovaný vůz 1. a 2. třídy s 4 oddíly 1. třídy (24 sedadel) + 5 oddílů 2. třídy (40 sedadel) a postranní chodbou o hmotnosti 38 t s maximální rychlostí 140 km/h. Výroba probíhala v letech 1964 až 1967 (původně interval 39-80, výrobní maximální rychlost 160 km/h) a 1969 až 1973 (původně interval 39-10, maximální rychlost 120 km/h) v německé vagónce VEB Waggonbau Bautzen pro tehdejší Československé státní dráhy (nyní České dráhy).
Technické informace
Vozy až na prvních 5 kusů odpovídají normě UIC-Y. První vyrobené vozy (2001 až 2005) odpovídají normě OSŽD-B (bez zúžení na koncích, celkově užší skříň). Délka přes nárazníky dosahuje 24,5 m a vzdálenost mezi otočnými čepy činí 17,2 m. Vůz je vybaven samočinnou tlakovou brzdou Dako s režimy brzdění P a R. Pojezd je tvořen podvozky Görlitz V s brzdovými špalíky. Nástupní dveře jsou otočně skládacího typu. Čelní dveře jsou ručně posuvné a dvoudílné. V interiéru se nacházejí na každém představku 1 toaleta a 1 umývárna. Vytápění vozu je parní a odporové tvořené topnými články umístěnými v jednotlivých oddílech, na chodbičce i na představcích. Větrání vozu je zajištěno střešními větrači.
Provoz a zajímavosti
Prvních pár vozů bylo z výroby v modrošedém nátěru. Část vozů nebyla opatřena průběžným napájecím potrubím (žluté hadice). Série vozů s intervalem 39-80 byla po dodání provozována rychlostí 160 km/h, ta byla snížena v 70. letech na 140 km/h kvůli požadavku na zábrzdnou vzdálenost 1000 m. Vozy vyrobené na počátku 70. let měly interval 39-10 a byly dodané s maximální provozní rychlostí 140 km/h. Kvůli problémům s dobíjením baterií byla rychlost snížena na 120 km/h. Po roce 2000 byly zpětně upraveny pro rychlost 140 km/h. Vozy 271–278 bylo spolu s pár vozy řady Ba (B250) a DFa (DPost954) vybaveny elektropneumatickou brzdou a v GVD 1978/79 byly testovány na rychlících z Prahy do Českých Budějovic. Byly odlišeny podélným žlutým pruhem na skříni. Poslední vozy v režimu RIC (239 a 276) dojezdily v roce 2001 pod intervalem AB348 v Českých Budějovicích (sloužily jako záloha pro soupravy do Rakouska). Během provozu se objevovaly díky veliké hojnosti téměř všude – jezdily například na lince z Ústí nad Labem západu do Kolína, z Hradce Králové do Prahy i do Brna, z Brna do Olomouce (přes Prostějov i přes Břeclav) a na mnoha dalších. Ke konci provozu jezdily na lince z Brna do Prahy a do Jeseníku. Poslední kusy dojezdily v roce 2015, některé prodělaly přečalounění sedaček dle designu studia Najbrt, některé byly též dle tohoto vizuálního stylu nalakovány (novou verzi dostal jediný vůz – 239-5). V současnosti je lze potkat pouze na historických soupravách.
Informace o základním modelu
Stav dokončení:
100 %
Verze:
1.0
Dostupné nátěry:



Vysvětlivky
HN - Hybridní Najbrt (X. verze), narušený nátěrový koncept
NN - Nový Najbrt (3. verze), Aleš Najbrt
SN2 - Starý Najbrt (2. verze), Aleš Najbrt
SN1 - Starý Najbrt (1. verze), Aleš Najbrt
ČD - standard, Igor Chovanec
ČSD - standard
BKI - Blonski, Daniel Blonski
ZSSK - standard
ŽSR - standard






